Jak se to stalo

Vztah člověka a psa v naší rodině sahá určitě do dávnověku. Věřím že již nějaký ten náš praprapředek měl ochočeného vlka.  Asi se již tehdy vymykal mravům společenským, nebotˇsvého vlka nepoužíval k lovu jako tvora podřízeného, ale měl funkci partnera a přítele ( pokud se o jejich vztahu dá v tomto smyslu hovořit ).

Nejdůležitější role byla hřát při spánku a olizovat končetiny.  Mytí v té době, byť i jenom pouhým vlkem,  bylo nesmírně vyspělou a  moderní záležitostí. A pokud by v tehdejší době existovaly postele, určitě by v ní canis lupus ( vlk ), skončil. Co je mně osobně známo, tak již můj dědeček měl ve dvacátých letech minulého století jednu z prvních chovných stanic u nás, jmenovala se OD BODROGU a  zahrnovala chov hladkosrstých foxterierů.  Tuším, že na své krásné psy lapil i

přízeň babičky. Můj otec choval jezevčíky asi 55 let.
     Naše rodina je velmi početná a dalo by se říci, že i poměrně různorodá. Nejváženější místo zaujímá klisna Koluna. Asi proto, že je největší a také nejstarší. Je to takový přerostlý pejsek, miluje společnost, ale maso zatím nepapá. Nedílnou součást našeho zvěřince tvoří naši angličané. Nejedná se o příslušníky Spojeného království, ale o anglické setry.Chováme je něco málo přes deset let, nebo spíše oni chovají nás - asi by to bylo

diskutabilní téma. Samozřejmě pokračujeme v  duchu rodinné tradice, a tak u nás nechybí ani několik malých salámků - jezevčíků. Domácnost doplňuje též řada elegantních a vznešených siamských koček. I ostatní zvířena je velmi bohatá, ale pro pejskaře ne příliš atraktivní. V naprostém útlaku je moje maličkost a dcera Marie. Dcera Klára se rozhodla pro život v cizině. I u ní zůstali psi na prvním místě v žebříčku hodnot.

 
Zpět na úvodní stránku / Back home
Domovské stránky: KlamapDebra.wz.cz